Ocelový železobeton je klíčovou součástí stavební technologie. Pojďme podrobně prozkoumat fyziku za železobetonem. Železobeton, také nazývaný železobeton, je kompozitní materiál, ve kterém je relativně nízká pevnost betonu v tahu a tažnost kompenzována zahrnutím výztuže s vyšší pevností v tahu nebo tažností.
Výztuž je obvykle, i když ne nezbytně, ocelové výztužné tyče (známé jako výztuže) a je obvykle pasivně zapuštěna do betonu předtím, než beton ztuhne.
Moderní železobeton může obsahovat různé výztužné materiály vyrobené z oceli, polymerů nebo alternativního kompozitního materiálu ve spojení s výztuží nebo bez ní. Železobeton může být také trvale namáhán (beton v tlaku, výztuž v tahu), aby se zlepšilo chování finální konstrukce při provozním zatížení.
Ve Spojených státech jsou nejběžnější metody, jak toho dosáhnout, známé jako předpětí a dodatečné napnutí. Pro pevnou, tažnou a trvanlivou konstrukci musí výztuž mít alespoň následující vlastnosti:
- Vysoká relativní pevnost
- Vysoká tolerance namáhání v tahu
- Dobrá přídržnost k betonu, bez ohledu na pH, vlhkost a podobné faktory
- Tepelná kompatibilita, nezpůsobující nepřijatelná namáhání (jako je expanze nebo kontrakce) v reakci na měnící se teploty.
- Trvanlivost v betonovém prostředí, bez ohledu na korozi nebo například trvalé namáhání.